nejistá

do srdce se plíží chlad
do očí se derou slzy
zima čiší odevšad
každá rána stejně mrzí
chtěla bych pryč pospíchat
v dálku za ostnatý drát

v dobu kdys mě měl snad rád
pozdě tenkrát bylo brzy
do srdce se plíží chlad
do očí se derou slzy
nechci tady zůstat stát
zakoušet to nastokrát

zlepší se to - musí! - snad...
stále mám však v očích slzy
ještě nenašla jsem řád
pořád mi chlad v srdci vězí
nechci nikdy nechci znát
zda jsi mě měl vážně rád