Černý sen

Zavřelas oči,
černý sen přišel,
na černém nebi
měsíček vyšel.
Ten sen tě ze spánku budil,
Však když jsi usnula,
Znova tě studil.
Zavřelas oči,
čekalas na sen,
ale ten nečekal,
už zase přišel.

Muž v černým se do domu vkrad,
líbí se mu tvůj bledý šat.
Tak přestaň si na něco hrát
a koukej utíkat.
V hvězdné noci se kryješ peřinou,
myslíš si, že neznáš strach.
Toužíš stát se ženou hrdinnou,
pokud nezdrhneš, bude z tebe prach.

Těžké boty opíraj se o podlahu,
oči z černé kukly svítí,
zvedáš svou rozcuchanou hlavu,
co že se to přede dveřmi třpytí?

Zděšená a rozčilená všimla jsi si ostří nože,
proč jsi bože neutekla?!
Rudá krev ti zbarví lože.
Cítíš teplo, nerozumíš.
Teď už chlad tě pálí,
Co se děje? To už víš.
Odcházíš s myšlenkama v dáli.

Zahřátá duchna ti přikryla hlavu,
červená skvrna je stále větší.
Nemělas chtít v životě slávu,
tvé myšlenky se točí v křečích.

Díváš se na dům, ale je divný,
vidíš jen střechu a okolo sníh,
pod střešním oknem peřina leží,
veprostřed rudá ach kdo to tam spí?

Nad touto spouští někdo se sklonil,
vypadal klidně, s úsměvem v tváři,
spokojen, že zas svůj úkol splnil,
jak měsíc ve tmě jeho tvář září.

Kdo to jen je? Ty jeho oči...
Dlouho ho znáš, jen nevěříš.
Ten, kdo ti valentýny nosil,
stanul dnes s kudlou ve dveřích.

Zavřelas oči,
černý sen přišel,
na černém nebi
měsíček vyšel.
Ten sen tě ze spánku budil
však když jsi usnula, znova tě studil.

Otevřeš oči,
ale co nevidíš?
střechu svého domu a okolo sníh...