V utajení

Jen půjčit si knížku,
zlehka obálku otevřít,
po prstovým bříšku
o dychtivé listování
opatrně rozetřít,
bez neznání počátků,
bez přestání,
jen vpíjet se do řádků…

chápat všechna slova,
tečky každé věty,
citlivý hmat,
o krajinné ústrety
smáčet si rety,
hned na začátku a znova
na koncích stát.

Otáčet zašlé stránky,
to na jedné
vyrytá jména milovaného
s očima jak studánky
a kaňky teprv dopisů
probuzených ze schránky,
na jiné zas
prosby osamělého
s kapkami slz vytrysklých,
tucty neviditelných niterních spisů,
jež rozpoutal lidský hlas
a duše v popraskání převisů,
stopy dechů od čtenářů obtisklých.

Jen jak půjčit si knížku,
od časoprostoru rozlétnout,
jak pod skořápky oříšků
ve skulinkách děr
jednoduše nahlédnout
do vašich kožíšků,
tepavých doslovů
roztodivných těl,
do dunících pelíšků
a horoucích červení
srdečních domovů,
co navždycky zůstanou
v jedinečným utajení…