Vteřiny bez viny

Ach, jak ten čas plyne.
S časem naděje nám hyne,
ale touha roste.

Ach, jak ten den letí,
ráno jsme byli děti,
dospělými v poledne.

Na večer se neptám...

Ach, jak ty týdny běží,
svět u nohou nám leží.
Ale zítra...?

Ach, neúprosné vtěřiny
se tváří jako bez viny
a přitom nestaví...

Ach, nepolapitelné měsíce,
nenávratně vypálená svíce,
se kterou se čas nemazlil.

Roční doba dobu střídá,
když půlnoc zrovna snídá
a jaro večeří.

Tak máme napsán životní příběh,
když má čas nekonečný výběh
bez ohradníků.

Omlouvám se, musím jít,
dopíšu to, až budu chtít,
to je ale hodin!