Z PODPOSTELÍ II

***

Ťukala do compu poezii
láska
život
slzy a tragéd
hledala tvrdé Y

Voněla když jsem se naklonil

Ale
ale já myslela

Nemysli
opravdu měkké
tvrdá realita a její tragédie
je mi to líto
že tě opustil
neplač

Sbohem a šáteček

Tady máš kapesník
no ták
pojď sem ty štěňátko nešťastné
utřu ti slzičku
pálí tě na líčku
mě na rtech
hřeješ svým dechem
počkej
sundám si svetr
co blázníš
na zemi
dám ti ho pod hlavu
nechceš

Vzdychání

Víš
já
já tě mám ráda
jeho miluju miluju miluju
ty mi nevěříš
příjď zítra
snad to pochopíš

***