Požár v Římě

Podzim je nejpodivnější z tvých milenců
když každý rok se vrací a beze slova
štíhlými prsty světlohry
s tvým tělem si hraje ve zvlhlých peřinách

Když hořelo v Římě už tehdy v nebi zněly Chagallovi housle
teď už jen on umí je v tom nejsmutnějším tónu rozehrát
A číst ti básně v plačtivých mezihrách
z listů opadavých stromů podél řek

Není cesty zpět když mlhou svých rán dovede tě
až k uzamčeným dveřím srdce
za kterými Řím ještě pořád hoří
a nikdy už nevyhasne