Z PODPOSTELÍ IV

***

Ponožky z podpostele
táhnou
začínajícím dnem aťasu
nohy ještě neví
která je levá
vstávám

Dosrknu doušek
rohlík se drolí
no nic
beru rám pod paži
po dvou schodech peláším za slávou
davy se trousí po jednom
zezadu krásná
stojí před obrazem mým
vernisáž začíná

Skleničky cinkají
zní potlesk a je mi smutno
za ni
tečou slzy
smývají krásu mladého děvčátka
dělají ženu ženou
a barva jakoby stárla
jen výjev se nehne
spatlaný blbý volejový
sen

Doprovod dobrnkal
táhli jsme ulicí jako
už tolikrát v představách
nepostřehli
vůni barev
mačkaných tub
v paletách rozkoše
váleli těla na plátnech
v tu chvíli znamenala svět
pro oba

Víš
prosím
jeden ti vezmu
třeba
třeba ten modrý výstavní
na památku … dal jsem

***