Pro něj

Ničíš mě,
Jako když trnem do kůže drápe,
Miluješ mě,
Jako když orel se po hraboši sápe.
Ve snu se stávám vílou hrůzy,
ve dne sama sobě andělem.
Pro tebe opakem můzy,
já jsem sobě ortelem.
Chci si tvojí krve upít,
navždy spojit naše duše.
Pak se sama žalem opít,
Až vystřelíš na mne z kuše.

Zkus to se mnou ještě jednou,
Slibuji, že se uklidním,
Zkusím to s tebou ještě jednou,
Když klidného Tě uvidím.

Pro nás chrám zvonů se rozezní,
varhany začnou básně hrát.
Až poslední tón nás uvězní,
začne starý život vát.
Povane někam do strání,
my odhodíme zbraně.
Kde nikdo ho už neshání,
spojíme své dlaně.
Vždyť mi sobě si svítíme,
jak kometa Betlému.
Po hlavě se řítíme,
jeden s láskou k druhému.
Proto buď tu se mnou jako prsten prstu patří,
dokud žiji nedej pryč.
Zapomeňme na to co nás kmotří,
ať již nemění se jazyk v bič.
Jsme tu spolu, nahoru dolů.
Mléčnou drahou,
jedeme dál.
Naší krásnou matkou Prahou,
náš příběh se započal.