ZLO

Když krev se mění na vodu,
poslední steny vzlykot vydává,
když bolest mění podobu,
pak rány citům rozdává.

Každý šlape svoji dlouhou cestu,
čas uniká nám po vteřinách,
blíží se zlá chvíle trestu,
zvon již zazněl na hodinách.

Sluneční svit již zakryl plamen,
poslední smích se zabil o stěnu,
ve studni lásky vyschl pramen,
Ty vnímáš jeho ozvěnu.

Poslední cihla ve zdi odolává,
pak zaskomírá bolestí,
vojsko vrahů slávu provolává,
smějí se nad mrtvou propastí.

Na kopci ustal vítr vát,
nebe zaplakalo nad bídou světa,
každý z nás se učí bolest znát,
je někde v hloubi srdce skryta.

Zbytek rozumu chorému odešel,
hladový nemá sílu natáhnout dlaň,
čas smrti raněnému nadešel,
voják bere do ruky zbraň.

Stromy padají těžce dolů,
již není slyšet lidský hlas,
všude je cítit strach z těch domů,
kam přišel si smutek včas.

Bolest v duši dělá rány hluboké,
síla života se ztrácí v Tobě,
zvedáš k ústům ruce své ubohé,
úlevu najdeš až v hrobě.