Zrník

Pod rámem obrazu
kozelce metal
přihrblý zrník
zvesela
když zaslechl zprávu
o bouři
která
udeřit by měla
ve chvíli nenadálé.

Mám strach
ze zrníka
v okamžiku
kdy dává klíčit
novým myšlenkám
za vůní
spálených vlasů
v tichém pláči bagrů.

Mám strach
že zavadí o rám
který rozpadne se
a ze dřeva zpuchřelého
vyjde hlouček opilých červotočů
kteří hledat budou
novou krmi
ve svém tichém úprku.

A co když
spadne obraz celý?
Zůstane ležet
bez barev
až zmizí
vysátý pohledy
bezcitných diváků
kteří se budou dvořit
jinému obrazu
s rámem pevným
zlaceným
a barvami jasnými,
jak třeba nebe samo
umyté hubkou
napuštěnou deštěm.

Tiše!
Zrník již utichl
nekřepčí.
Snad nechal klíčit
novým myšlenkám.
Dobrým či zlým?

To nevím sám.
Zamlkle sedí
a mne si naražený hrb
v skřípotu žlutých zubů.