Podzimní svítání

*


Miluju tyhle podzimní rána,

kdy šedavý opar nad městem

brání ti nadechnout se.

Mlha objímá každou jednu postavu

a s prvními paprsky stárnoucího slunce

probírá tvé vlhké vlasy.

Doufáš, že nebude mrholit,

že to, co dopadá na tvou tvář, je jen mizející pozůstatek přicházející zimy,

která si musí už od srpna dokazovat,

že na to má.

Podzim už teď pozlacuje listy

a jiné nutí v rozpacích červenat.

Stydí se,

že každé ráno závistivě přihlížejí odlétajícím ptákům.

Kdy i ony poletí?


Miluju ty chvíle,

kdy rodí se nový den.

Člověk si přijde na Zemi úplně sám.

Jen šedivý opar mění se v růžový

a vysoko nad hlavou kreslí ve vzduchu aeroplán.

Vůně svítání je neopakovatelná.

Pokaždé je cítit jinak,

ale vždy zní pokušením, nevinností i váháním.

Miluju svítání.

Hlavně podzimní…


*