Přiznání opilcovo

Já, již výše jistě zmiňován,
s přiznáním na srdci přicházím,
že vléval jsem krev svoji do duší cizích
a za to vše, jen zelenou vílu měl jsem,
jak tanečnici při úsvitu měsíčním.

Já, již výše snad zmiňován,
dávám všanc svůj zdravý rozum,
svoji mysl, své sny, mé tělo,
za pár řádků inspirace, které děsí moji duši,
při večeru, kdy svíčka ve větru se třepotá.


Tanec:
Krok sem, krok tam, snad vím kudy jít,
slova zrádná, nikdy předtím neřečena,
teď v krvi hladinku mám, a v hlavě ozývají se zvony,
duní a tmu ve tmě nikdy nepřináší.


Já, snad už nikdy zmiňován,
s přiznáním k Vám přicházím,
že duši svou a duši jinačí a tělo pouze své,
za sklenku a s tím i veršů několik,
vyměnil jsem pro ten pocit blažený…

…smít psát a být psán…