VII

Plavil jsem se po řece a sledoval okolní krajinu, která byla občas krásná a spokojená a jindy zase ronila miliony slz, toužila po samotě.
Sluneční paprsky se mi zarývaly do kůže i pod ní, udělily mi bolestivou lekci.
Večer jsme se ožrali a potřebovali jsme ukojit naše bohémství:
„Uděláme se!“
Tři naháči, pouze ve vestičkách, vzali prázdnou kánoi a čtyřikrát se udělali, jeden z nich do vody dokonce vypustil hnědáka.
Spokojeni, uděláni a opiti, naháči ulehli a oddali se říši snů.