A vlak mi málem ujel...

A vlak mi málem ujel,
i když času bylo dost.
Průvodčí se divil, že nespěchám.
Nemusel čekat.
Ale počkal.
Až na poslední chvíli
zrychlila jsem krok
a nasedla.

Jen ťukot nízkých podpadků
v prázdné nádražní hale.
Zkřehlýma rukama sebralas
dvoukoruny
ze studené misky na peníze.

Mír v duši,
ten pocit,
kdy si touhy vezmou volno
a sny tě přestanou na okamžit hnát.

Ten vzácný okamžik,
kdy se zastavíš
a život vnímáš v jiném rozměru
se smířením
a vírou.

Jen mámo je těch momentů,
kdy se potkáme s paní všemcnou.
Nebo slečnou?
Pomůže pochopit, poznat,
přestat oplakávat pomíjívost.

Zkoušeli jste v poloprázné nádražní hale
zavřít oči a poslouchat?
Zvuky automatických dveří,
když někdo vchází
s poselstvím:
"Není třeba otevírat oči,
já jenom procházím."