Parafráze na smrt jako na matku

parafráze na smrt jako matku
Šťáva hroznů se rozlévá mými dlaněmi na syrovou zem,
která navléká na ještě včera kvetoucí tělo černý rubáš.
Mezi nás vstupuje obloha ztěžklá deštěm.
Matka v okenici rozsvěcí;
abychom poznali, že je doma:
Nevěrnice,ještě včera se pruty dotýkaly svými hrozny slunce,
laskaly se s ním svými hrozny,
nalévaly plody sladkou š´távou,
která mnou nyní prostupuje do blátivé hroudy.

Brzy budou Dušičky.
Drtím hrozny v dlaních;
syrové, žíznící vzpomínky se vnořují mezi nás :
To smrt nás navštívila...