Nevěřím

Hledím na oblohu,
potom pod sebe.
Přemýšlím od Bohu,
zradil on tebe.
!NEVĚŘÍM!

Bylo ti sedmnáct,
mladá to dívka,
mně bylo osmnáct,
bez niti cívka.

Proč vlastně přemýšlím?
prý hrozně chřadnu.
Neví, co zamýšlím,
snad brzy v jejich mysli zvadnu.

Už není cesty zpět,
není já vím to.
Proto pár hloupých vět,
je konec já ctím to.

Krásné je loučení,
krásné, ale bolestné,
i jedu pozření,
bylo báječné.
SVOBODA? Snad.