Rouzloučení dívky

Mladá, křehká, překrásná dívka, neznalá světa lidských duší.
Stojí tu nad hrobem s uvadlou kytkou, vzlyká však nikdo jí neslyší.
Přemítá o ceně života na Zemi, nad krásou dálek a zpěvem dév.
Nechápe, bláhová, ta lidská trápení, nechápe smysl života vést.
Následky pádů, následky skluzů, často tu plakává u přátel.
Rozhodla se ze dne na den, zničiti ten svůj mladý svět.
Neb v životě jí netěšilo, to co jiné těšit mělo,
štěstí hřbitov opustilo, nevrátí se nikdy zpět?
Hrdlo spárem rozdrásalo divé zvíře, pestrý květ.
Leží tu dnes bez pomoci, křehká dívka, nešťastná.
Čeká na svůj osud hrozný, nic jí sem už neláká.