Báseň z vedra...

Má pracovna je cítit terpentýnem
Na stolku chleba s margarínem
po kterém špacíruje moucha
Do dřezu voda stále šplouchá
své monotóní káp, káp, káp...

Snad je to prasklé těsnění
či v mojí hlavě běsnění
Já slyším troubit polnice
To z tepla, či z té štvanice?

Bezesné noci, proplakaná rána
jak divá zvěř, jen stále štvaná
Pak dlouhý pohled do dálky
než zazní povel Do války!!!

Jen k večeru, dlouhé jsou stíny
jdu loukou, trhám kopretiny
Jdu trávou smířená a bosá
Než napadne rosa
Umyju z duše stíny
ze srdce splíny...

Osvobozená od zkázy
dám kopretiny do vázy
A sním o kráse letu
pak klukům hlavy pletu
I když jen na netu
hnedle radost je tu

Má pracovna je cítit terpentýnem
má krev se mísí s rudým vínem
Ve sklence Modrý portugal
pohání mé snění v cval