Slepcova víčka klaní se světu.

Slepcova víčka klaní se světu.
Neviděl sníh,
nečetl větu,
ale smích rád v uších slyšívá
a o životě ví víc
než leckdo z vás.

Slepcova víčka klaní se světu.
Zastav mě,
zdali se pletu.
Jak bychom my rozumně
popsat mohli úctu jeho
k životu?

Slepcova víčka klaní se světu.
Je snad dar
nevidět naši planetu,
jak do zkázy se žene?
A lidé odmítají,
že už cítit je žár!

Slepcova víčka klaní se světu
nenápadně
a s úsměvem na rtu.
Jej zrak netrápí,
protože ví, pro koho to dobře skončí
..jen užívá doznívající vůni toho květu.