Měsíc a já

Courávám se ulicemi staré Prahy,
jen tak, jak mě kočičí hlavy vedou,
nelze uniknout přes všechny snahy,
touze, která mě svádí ulicí šedou.

Opíjím se s Měsícem laciným vínem,
diskutujeme spolu v náruči noci,
svěřuji se mu mlčky se svým splínem,
smějeme se Světu jako dva cvoci.

Na mostě tiše slyšíme zpěvu vody,
sochy všechny zdravíme poklonou,
pak sčítáme staré zámecké schody,
na vlast připíjíme si před branou.

Tento hlt nám kroutí ústa hořkostí,
to pomyšlení, čest jimi zaprodaná,
ten čin povrchních loutek bez kostí,
další hlt již smáčí ústa slzou slaná.

Krása, jenž díky pohlednicím klišé,
poklekám s pokorou chrámu vstříc,
hledím naň zespoda, Měsíc z výše,
vyrážíme dál, cílů máme ještě víc…