Hlavou v oblacích

Zpěv ptáků za okny
slyším věčně znít,
tahám sobě za lokny
už nechci,
nechci tady shnít.

Mít tak křídla jako pták
nelámala bych si hlavu,
jak se vznášet do oblak
jen tak tiše,
bez pardónu.

Na nevyjasněné obloze
vidím rozpětí křídel,
v uších mi zní neblaze
že točím se,
jak nějaká hřídel.

Jsme jen banda líná
nevděčná to holota,
jeden k druhému se upíná
jak řešit problémy,
každodenního života.

A tak padám na matracích
pokácena tmou,
tiše hlavou v oblacích
každý večer,
každou minutou.