Stín

Tak ještě naposledy žhavíkem si posvítím na cestu, dřív než zhasne udělám dým.
Trochu se nakloním, natáhnu - vezmu si hvězdu, schovám ji do srdce - nezaplatím.

Chodník se rozejde, začnou mě míjet stromy, s někým jsem tady stál, ale nevím s kým.
V dáli na kopci bydlí nějaké domy, najednou padám na zem - chytá mě stín.

Zvednu se - nohy udělají pohyb, není to v pořádku já nic nevidím.
Marně hledám hvězdu, když někdo začne zvonit, je to on a hvězda s ním.

Dobře ho znám, celý život za mnou musel chodit, dlouho vyčkával, pak do srdce vrazil mi klín.
Do jeho černé vesty musím se teď odít, protože on je pán a já jsem jeho stín.