Už nechci zlo ani zavařeninu

Myslel jsem si, že jsem peklem prošel tam a zpátky
Bylo to docela husté, jako smetana od krávy Milky
Jenže peklo se nějak vyhustilo, vypařilo tancem do rána
Chtěl jsem se trápit a plakat, protože bolest povznáší
Snažil se prorazit hlavou zeď, jakože bum a teď…
Neviděl slunce a nebe (obrazně, bylo strašně hnusně)
A vstával s modlitbami a několika cviky raz a dva
Ledová voda s mantrou garamba mě trochu zvedla
Jenže ty křídla prostě jen tak nedorostou, věřte mi

Okolo jezdily vlaky plné vřískajících odvaděčů
Tak jsem do zblbnutí ve dvaceti pěti jezdil od zdi ke zdi
Nejdřív hodina a nakonec zas hodina a možná čtvrt
Před každou otočkou jsem opakoval: Miluji tě
Blebleble a nakonec přidal: Díky za vše, ty, někdo…
No a pak jsem se podíval do zrcadla a viděl smutek
Urval jsem si ucho a řekl tak nějak dost a smyčec
Vzal ho do ruky a zahrál šíleně falešně preludium b-moll
Ani se nedivím, že se vedle jeden kuchař skoro zbláznil

A pak to přišlo jako blesk z ne úplně čistého nebe
Ja su taký šťastný…sem hýkal, když jsem zdolal La Manche
Permanentně s lístkem do první řady na komedii roku
Ani si nevšiml že se nějak zatáhlo a na rukou mám jed
Za každou hrůzou je přece zase to…nemůžu si vzpomenout
Jo, láska, láska, ne…radost, dárek od přítele všemohoucího
Můžu vše, třeba skočit ze tří a půl metru na hlavu a žít
I ta bolest a slepota a vůbec všechno za to stojí, kecy
Teprve když krvácí Albert mi dochází, že to zlo nějak zastavím

Voe, kouká na mě, po těle díry a já odříkávám mantru
S rukama v medu už vím kde je to epicentrum hnusu
Hele, lásko, já tě budu vždycky milovat a tebe taky
I tebe, kterás mi uřízla ohanbí a pověsila na svou kabelku
Jenže létat budu vždycky sám a kdo se připojí…bůh ví
Nikdy neříkej nikdy a do stejné vody třikrát týdně
Už to znám a dvacet pět je čím dál snazší, ještě chvíli
Dej mi ještě chvíli a něco ti napíšu a budu to nosit v srdci
V srdci tak vřelém a otevřeném až do úplného konce

p.m.š.17/9/2010