Potkávačka

venku sem tě potkal
byla si jak víla
když u auta ve skle
česala sis vlasy

divně já sem mektal
pustila ses do díla
na konci řikám nashle
ty krásna zrzko na lepší časy

spatřit tvou krásnou tvář
a kozičky do ruky
vlásky tvé zrzavé
či umění jež každá neumí

vyvoláváš ve mě zář
jako nikldy za roky
však nálady vahavé
kdo se tomu nediví

dáme jedno dáme druhý
svět má kolem barvu duhy
a potom se rozloučíme
snad někdy se zas uvidíme