Dvě básničky

Večer
Krásný vzduch se line všade kolem nás,
není zima, není mráz.
Slunce zapadá někam do záhadna,
mraky magii rozesílají pomocí zbarveního do tmava.


Lidé venčí své mazlíčky,
vyplazují blahem jazýčky.
Kouzlím zase jako dřív,začínám docela dobrou náladu mít.


Tajemno se však hrne vzduchem,
někde jistě lítá krásná víla s duchem.
Nadpřirozeno nám vzkazuje dobrou noc,
mají nás přírodo milovníky rádi mooc!!




Slza
V citech každý malý zmatek má,
obou dvoum alespoň jedna slza po tváři stéka.
Radostná může být,
když odpuštění budeme mít.


Ten krásný den,
jako podzimní sen.
Snad nikdy neskončí,
pocit lásky, radoti, kamarádství.


Již stírám si potůček z tváře,
už se kolem mě jeví záře.
Kouzlo neztrácím, nemizím nocí,
necítím, že prosit je divný pocit!


I smutek je krásný,
svými city jasný.
Tvoří někdy i tebe,
i když si myslíš, že ti snášej modré z nebe.