Babí léto

Požali poslední trávu
a mraky byly jako kousky vlny
poztrácené
na nebeských pláních
stády, co odešla spát.

Požali poslední trávu,
poslední otázky, zda kdysi bylo včera,
zda má cenu
rýt do cukru na štrůdlu
vzkazy, co nebudu číst.

Požali poslední trávu
a z uzlíku na dně prohlubně
blechy se sypou
mě do hlavy i do srdce
které mám, ale o tři čísla menší.