Quo vadis, domine

V rohu koupelny ke stěně
tiskneš své tělo zkroucené.
Ani voda, horká až k pláči,
teď už zahřát ho nestačí.

V bolesti, zklamání padáš do světa,
kde, věříš, nic z toho tě nečeká.
Bez přetvářky a bez prázdných slibů,
bez osamělých proudů slz za úsvitu.
A citů, nenávisti, vášně..
..za chvíli zlo veškeré zhasne..
Svět bez snů a dětských pohádek,
bez života, či jeho náhražek.

Tak poslední nádech si nachystej,
a pak pápá, ty děvko, tak se měj..