Čas hojí srdce

Vždycky jsem si myslela
že zlomené srdce má mít čas
znovu nabrat síly
pro nové láskyplné city
a tak když štěstí přálo lidem kolem mě
já si nezoufala, nezáviděla
čekala a léčila se
pro novou snad skutečnou lásku

Štěstí přálo tobě
a byla jsi šťastná
však vůlí osudu se role obrátily
já našla lásku po čekání
připravená milovat a být milována
tebe však láska opustila
a srdce krvácelo a nedostalo čas
další nápor citů nenechal jizvy zahojit
tak jak by měly, aby´s mohla zcela cítit

Možná proto odešel další
a ty jsi začala závidět štěstí
na které jsem ve stínu tvého čekala
tvé nářky mě mrzely a bolely
a o osvěžující samotě nechceš slyšet
do dalšího rádoby vztahu se vrháš
v srdci nedohojní ti předešlí dva
stále vzpomínáš a nalháváš a závidíš...

Vždyť mít čas se uzdravit není sobecké
a chvíle svobody jsou báječné
proč tedy někteří se musí vázat
nedát si čas a trpět stále dokola
kvůli těm, které ani neznají?

Mimo prvního vše byl cit povrchní.