Zklamání

Pod postelí,
krabice,
chci do ní vidět,
velice,
sáhnout na ní,
to nesmím,
natož koukat dovnitř,
už běsním,
počkám si až budu doma,
sama,
vydržím to ale,
snad,
chci to vědět,
co skrývá,
co v takových krabicích,
co bývá?

Koukám na ní,
hledím,
židle u stolu,
sedím,
nikdo nikde není,
utíkám,
trhám krabici,
nedutám,
jen valím oči,
do prázdna,
roztrhaná krabice,
je prázdná.

Snad jen zkouška,
to byla,
snad jen past,
nalíčili.

Kdepak mi teď můžou,
věřiti,
či dítě své,
svěřiti.

Nedokážu splnit,
sliby,
jsem k ničemu,
chyby.

Pořád mě to pronásleduje,
svědomí,
zklamala jsem všechny,
to přebolí?
Neodpustí mi nikdy,
nic,
já chci být neviditelná,
chci pryč.

Nikdo se mě neujal,
běžím,
slunce mi svítí,
nespím,
bohužel i bohudík,
skočím?