Nespavec

Bez snů a bez noční víly, ubývají mu rychle síly, při svitu měsíce jeho slunečný den, noční tmou celý ozářen, král to chladných rán, kdy uléhá do peřin.

V bdění mezi spícími, nočními ulicemi, pod oranžovým světlem měst, tichá noc jeho svatou jest, v područí hvězd a přízemních mrazů.

V symfonii vlčího vytí, v ladném houkání sov, toulá se nocí jak pavouk sítí, žhavý jak chladný kov, beze slov, obklopen tajemnou mlhou

Rozmlouvá o světě se sebou samým, tak prvním ranním, prázdným vlakem odjede v dál, jen se svým zářivým černým sakem, on dne by se bál.