Z nemocnice

Z nemocnice


Nesklonil větve strom, neztichli ptáci
v zahradě nesklonil hlavu ni jeden květ.
Mrak nezakryl slunce tvář, a stále svítí
pro všechny, pro lásku i hřbitovní kvítí.
Bledá tvář,v oku slza, barvu teď ztrácí
v neštěstí osudu hroutí se svět.

Skončilo všechno, v budoucnost víra
konec je krásných snů, plánů a snění
o lásce, přátelství, mine i života síla
nic z toho nebude, nic už teď není.
Jen srdce ztvrdne teď trápením, bolem
strašná je zpráva, smrt už jde kolem

Těžší je cesta, smutek víc na duši sed
i když jdu o holi, všechno teď bolí.
Znaven pak usedám, tvář stále bledá
a vedle mě na lávku - štěstí si sedá.

Milá tvář, hezká, s úsměvem v tváři
černý vlas a v něm sluncem svatozář září
Utiš se srdce jsi přece nemocný,asi už kmet
pro mě už není ten nádherný lásky svět
nic víc už nejsi, snad jen kmet s holí.
Koho teď zajímá,že srdce ti buší a bolí,

Jen pár vět anděla,a tlukot srdce se zvedá
slz už víc není, rudne tvář bledá
je tady cesta ke zdraví, naděje pouhá
léčení, cesta to bolestná, těžká a dlouhá

Teď mlčet měl bych, neříkat nic
snad tyto verše Ti nadpoví víc...
Mocné je štěstí, vždy při lásce bylo.
Je přece květen, dny lásky - Jarmilo!