Árie

Z klobouku napětí vystřelí tón
muže co fouká na saxofon
noty se vánkem zahřívají
s houslovým klíčem si šepotají

Árie na housle, harfu či basu
orchestr vášní nebesky zní
každičký palec pro tuhle chasu
nahoru oči vždy rozední

Motýlek letí i visí na kravatě
tóniny z pianin po struně kráčí
a když mé rýmy ani po lopatě
nechápeš, tak řekni jen "stačí"!

V refrénu vyniká chorálu žal
trpký je čin co v opeře sténá
slepcův zpěv mě do útrob hnal
a já chronologicky padl na kolena

Hluboký vzestup do výšin hřál
hlasivkám aplaus po právu patří
a já byl u toho, když on tam stál
pěnkavy rozhýbal na raz, dva tři

Končí již muzika, slzy se hrknou
rudnou jak líce, tak dlaně hřejí
těžko se polyká, tak píseň smutnou

jak dásně u lžíce, i já lehce pookřeji..