Naděje

Rzivou tvář si kočka hladí
samoty mé plachá víla
vchází veliká naděje
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní
když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo
nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo
tak jsem seděl nad dohady mlčky, marně, bez nálady
zdálo se, že u stínidla houstne světlo od kadidla
že se bezpochyby anděl v zroucích z nebe propadne
zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne
a teď kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat
na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad
až pro mne přijde smrt, nenaříkejte dýl
já ohlašuji, že jsem již opustil
ten bídný svět a mám u bídných červů stan