Když nic nemáš

Když máš, tak ten pocit neznáš
Chtěl bych ten pocit znát, bojím se však ho mít a nic nemít.
Ráno stejně jako večer s čistou hlavou jít
Všude jenom bereš co sežereš
A když se dožereš tak se vožereš
Co na tom záleží když spíš na nádraží.
V kolektoru teplo do domácností proudí soudí li tě proč taky lakují.
Kam zmizet máš když nic neznáš a nemáš.
O krámy oni starají se, bojí se touží, souží.
Klikatou cestu poznání vydali se.
Na hanbu při činech nemyslí, těžko co si rozmyslí pomyslím.
BMW, golf, tenis, cesty za poznáním, sex bez hranic, žádný panic byl bys nanic.
Úplatky i doplatky, složenky a daně kde vzít na ně.
Ještěrka o tom nedumá, kohout si na ně počká, však se dočká.
Stébla trávy i krávy
Motyky se zalesknou
Za války hroby hromadné, kam oni uloží ostatky mé.
V míru bohatství hledáš a je to soucítění s těmi co nemají a bohatství neznají.
Přenech jim taky ten kříž, něco z toho mít, ať se oni mají, že Tě znají.
Není umění mít, to jo se o věci podělit.
Sedět na dvou židlích nezvládneš, obědy dva si nedáš, ženy naráz neobdaruješ.
Tak proč tak hamtáš?
To nic nemáš?
Dodáš.
Až mít budu tak už s Tebou nebudu.

Virtuální svět

Květ co nevoní, Bíša co nepíše, vlak co nejede, žene se nesměje.