JIHLAVANKA

Jako sníh sype se sušená smetana,
jako slunce, vchází mi vůně kávy do rána.
Jako pár zimních vloček nechávám cukru spadnout,
jako horkou lázeň nechám vodu zchladnout.
A pak s očekáváním přiložím ke svým rtům,
kávu, co dává příchuť všem mým dnům.

Bez ní bylo by ráno jen smutnou sonátou.
Dám si ho klidně i brzo před pátou.
Jen abych cítila, jak v žilách koluje jeho specifická chuť.
Miluju kávu, po které tlak stoupá jako rozžhavená rtuť.
A už to zas vidím, jak s vřící vodou čeří se její pěna.
Jen JIHLAVANKA je moje vyvolená.