Já, ona, on i oni ve tmě

Všude se válí tma,
je černá jak uhelný prach,
krajina mlčí a podivný chlad kolem se krčí,
vychází z noci a tvé tělo chce objímat.
Máš strach?

V dlani objeví se sirka,
když škrtneš vzbudí se plamen, začne se smát.
Chvilinku si bude malý oheň stýskat,
pak pomalu zrudne a zahyne.
Je zase tma.

Podivná nejistota, když oči nevidí.
Není motýl, květ, dětská knížka,
jen černá opona dokola,
jeviště světa spí nebo to snad ty?
Co je za oponou?

Tu vyšel přítel měsíc.
Bylo divné, když tu doposud nebyl.
Jeho svit mi ukázal, co dělat mám dál,
políbil svíci ležící opodál.
Tím rozptýlil depresi a vložil naději.

Našla jsem knot, co bude žít a hřát,
stačí ho o to požádat…
Když bylo světlo ze svíce i z měsíce,
objevil se kraj kolem,
sic šerý, v šedi oblečený…

Byla jsem tu já, ona, on i oni
Nebyl to blud, přelud, fantasmagorie,
ani hra, kde já neúčinkuji.
Vlastně..
…byl to svět a já už se nebála, protože tma nebyla tak černá.