Svědomí

Sprostý to jazyk máš,
ty v koutě sedící můro,
a víc než kdo jiný znáš,
lidi co říkáš jim stvůro.
Jen tak mě uhoď,
vždyť víš, ty můžeš,
hambu sem nevoď,
dřív než mě užiješ.
Ty víš jak se skáče,
do propastí své nicoty,
ty přece víš kdo pláče,
kdo šlape ti na paty.
Když pohrdáš,když nevěříš,
když prosbou svou se kaješ.
Kdo ponese ti kříž,
a kdo zazpívá když padneš?
Sprostý to jazyk máš,
můro, co v svědomí se tajíš,
jen ty, jen ty znáš,
jak moc se v sobě pálíš.