Pervitin

Lajna,
toho čistě bílého
pika, co jen ...
natáhnout do nosu,
a zrychleně dýchat.
Páli to v nose,
postupně, pomalu,
rozežírá přepážku,
když uchytává se,
do hlenu,
ten stéká níž,
do krku.
Pervitin,
podráždí mandle,
na jazyku objeví se,
nahořklá chuť pika.
Péro, peří, pervitin,
stéká hlenem níž,
v tom roztáhnou se oči.

Všichni lidi na piku,
mají černé oči.
Ne modré, ne zelené,
překryje je černá.
Chvíle nádherná...

Naplní tě,
dodá ti toho moc,
máš se skvěle,
hlad je pryč,
žízeň nemáš,
přátele jsou všude,
a přesto hledáš.
Všichni tě rádi mají,
a polibky tě zahrnou,
ty žiješ ve světě růžovém,
ba jen pár hodin.
Za půl dne,
zmizí to,
zmizí vše.
Co ti dal,
to si vzal,
ne-li víc...
Ne-li víc!

Ty znova chceš cítit,
jak smaho se ti prodírá nosem
jak stéká dolů.
Jak enerie proudí v tvém těle a ty,
jsi utekl z reality.