Podzimní

V polích prohání se osamocené kombajny,
uprostřed vřesovišť vítr rozfoukává dětem draky,
do oblak, v prachu z udusaných cest,
zvedá se déšť a slzy už mraky nechtění nést.

S polibky od jahod, vzdálených několik měsíců,
co k cestám vzdálených mnoho prošlapaných střevíců,
kdy na tělo skrz báseň pokládal šlehačku,
pro pozdní, noční, erotickou tajnou divačku.

Za okny snad pouhé první vločky sněhové,
pod peřinou teplo, dětí první cesty nesmělé,
k životu co jaro či létu další rok přináší,
a naše mládí a dětství s porodem odnáší.

V polích hrajeme si na honěnou,
ty, já, my a celý širý tento svět,
ve větru vznáší se pouhé letadlo,
co do teplých krajin krajany závistivě odváží.

A s první roztátou vločkou na nose,
klaním se listům co rudnou na stromech,
pro jejich krásu, hebkost a věčnost nekonečnou,
kdy s oblaky kreslí si zimu zvrácenou…