Co sebou nese podzimní listí...

Zlatavé listy v piruetách,
ladně se snášejí na náš práh,
neboj, nemusíš mít strach,
dočasné jen je to zlato- ten nach.

Vítr fouká a cuchá mi vlasy,
šeptá příběhy plné smíchu a krásy,
proč slyšíme jen my ty zpěvné hlasy?
Proč asi...

Stejně jako láska mizí s rozumem,
pomalu se rozpadá lidský sen,
fantazie se ztrácí s každým dnem,
jako zeleň odchází s podzimem.

Cítím se sama i mezi davy,
nikdo se nesměje, nevidí ty barvy,
nikdo nenaslouchá, co vítr vypráví,
každý je sklíčený- a cítí se churavý..

A přitom zas a znova dostáváme šanci!
Vždyť podzim je krásná žena,
co vyzývá k tanci,
je to síla, co zvedne fénixe z popela,
kouzlo, co z papíru ptáčka udělá..
Nenasytná dívka, co po polibku touží,
lidé si ale šanci nezaslouží..

Jednou za čas si někdo vzpomene,
výjmečný, co pohlédne na svět zpříma,
myslí si, že všechno dožene..
Ale je pozdě..
Najednou, je zima ..