Vlajka laika

Jsem nebo nejsem, kdo jsem,
kdo to ví, kdo odpoví. Nikdo.
Ticho, jako před bouří,
která nikdy nekouří.
Přec udělá výjimku,
nezapálí cigaretu,
ale dýmku.

Pro tuhle zvláštní chvíli
co plamenem se chýlí,
vzplanout jak vlajka,
co hraje barvami laika.
Mysl unáší ho daleko,
jen pro jeho touhu,
mít někde svojí boudu.
Své místo na zemi,
co přináší vítr po zemi.

Tak snadné ztratit to že jsem,
ještě snazší ztratit tím kým jsem.