loučení

Loučení

Přes pole, přes lesy vlahý vítr vane
slunce oblohou modrou zas plane
sluncem jarním voní dnes kraj
toužebné jaro, zemský to ráj.

Do očí, tváře jarní slunce hřeje
každý tvor píseň svou jarní pěje
po lásce, přátelství každý dnes touží
omamná vůně jara - a srdce se souží.

Daleko, daleko vede dnes cesta
do kraje jiného, Jičína města
přes jara nádheru, slunce záři
touhu a stesk v duši mám
v oku slzu a smutek v tváři
cesta je za milou, dnes už teď sám

Sál smuteční vítá mě, v šero zahalený
černým sametem katafalk potažený
rakev černá též, s pokladem nejdražším
loučení, - růže Ti poslední přináším

Na sametu jen obraz Tvůj malý
vlas černý, ústa malá též, milá tvář
a v očích už pomalu hasnoucí zář
poslední sbohem, mizíš mi v dáli

Krátká jen láska, zůstala touha
uvadl rozkvetlé růže květ,
vše skončila jen chvilička pouhá
není už komu písně pět.

Zubatá, když kosu na člověku zkusí
nestačí modlení, ni nejlepší víra
nestačí někdy též lékařů věda, i léků síla
těžké, když s jarem zemřít se musí.

Daleká cesta vždy za Tebou byla
když byla jsi tady, když ještě jsi žila.
Nejdelší ze všech cest teprve bude,
kdoví, zda mi též zubatá na skřipce hude.
Kosou svou stále mi hrozí
kdy přijde znovu, ví snad jen bozi.

Chybíš mi stále, polibky Tvoje, objetí
jen vzpomínky zůstaly, snad za Tebou doletí. Ve všem jsi kolem, smrti jako by nebylo
a rty znovu šeptají : Jarmilo, Jarmilo.
_____
Do oblak hledím dnes, tam snad je zdravá
tam klid a štěstí je, bolestí není
tam vše je jiné tam vše se změní.
Je- li tam nahoře, snad mi teď mává


Jalan 2010
.