Hlubiny

Kdysi dávno
když má duše stávala se oceánem
a neznala hlubiny nejtžších míst
vrhala jsem se do tvé náruče
a narážela na dno zelených očí
tak jednou za měsíc

Pod záminkou doučování matematiky
jsme se topili v polibcích
obklopovali jsme se v něžnostech
a chvilkových horkých citech
které jsem pak vykašlávala měsíce
s trpkou pachutí vody z bahňáku

Vzpomínám a jsem k sobě upřímná
klíč který jsem ti poskytla
sebrala a znovu dala
jsi nechal na dně moře
chtíc zapomenout na mě
a já truchlila a ronila sůl
i když jen v mé duši

Už mi nejsi učitelem
a na papíře kam píšu
jsou nové příklady a úlohy a hlubiny
které vysvětluji pro změnu já
a znovu se nořím do polibků
ale můžu šťasňe dýchat
nenarážím na dno
bouřkovým modrým očím

Já našla hloubku
a plavu dál po proudu osudu
tak by jsi to mohl zkusit i ty
není to zas tak složitý