Měsíční plamen

Zářivý kotouč měsíční
teď vrhá mi světlo do očí.
V hlavě jak moře by bouřilo,
a snad by tomu tak lépe bylo,
kdyby teď srdce mé toužit nemuselo.
Namísto touhy, vzpomínání a soužení dlouhého,
raděj by blízkost její cítilo.
Teď záře měsíční páli jizvu na čele mi,
bolest mučivá a stesk sžíravý,
stékají hrdlem a hruď propalují.
Proč teď musím vzpomínat,
namísto abych byl s ní,
s růží mou smutnivou.
Jak dlouho mám bez ní vydržet,
když stákle na ni myslívám?
Jsem jen steskem raněn,
však až do duše propaluje se
vzpomínek měsíční plamen.