Umlácen egem

Slunce už nepálí
příjemně hřeje
sedím tu na stráni
a ptactvo pěje
na sklonku září,
kdy mění se listy
lesy se páří
a houby jsou jistý.

Sedím tu tiše
a dumám nad námi
svědomí hryže
jak v pytli s krysami
nedámi pokoje
stále mi říká
že dělám rozbroje
až duše vzlyká.
nechám si nadávat
od svého já
můžu jen přitakat
a začít se bát
není mou bezmocí
že rád tu jsem
bez cizí pomoci
Egem umlácen.