..chandra..
..chandra..
/voda je tvrdá dost, tak sody trochu přidám/
Tykám si s ženskou, co prej´ jmenuje se Bída
a snažim se seznámit se s tou, co říkají jí Zem…
Peru svou chandru v neckách před chatrčí
/klouby mám krvavé, tak od razance slevím/
Odháním malé caparty, co říkají si Nervi
a klidním fenu Něha zvoucí, co na ně tiše vrčí…
Peru svou chandru na valše, co paradoxně zpívá
/dlaně se zvláštně zvrásnily, tak čtu z nich depeši/
Jsem tady / stop/ Tvá Naděje/ stop /vše se vyřeší
Na šňůře visí čistý háv. Vylévám Negativa…
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Pereš svou chandru, tak neždímej příliš,
ať se moc nescvrkne, co na šňůře pak visí,
ať dál jsi SVÁ a ne sražená ČÍSI,
ať s větry v souznění vlaješ, fičíš a sílíš!!
:o)
tahle básenka je přímo skvostná!!
06.10.2010 19:12:00 | Cecilka
Když odehnat chci z duše splíny
klesnu na kolena
a dotýkám se hlíny
drolím ji něžně v dlaních
nadechuju se vůně pravdy
své existence
jsem jen lístek
přilepený na dveřích kredence
po babičce
když těžko moc těžko mi je
už nedaří se snům
jdu ke kořenům...
a vím
tam nacházím očištění
první příčku žebříku
v cestě nahoru...za duhou
vlastně rovnici se samou neznámou
co stojí za to znova spočítat...
ST
05.10.2010 20:52:00 | Mbonita
Já, paní Chandra, milenka parádivá
lahodná sousta života snídám
povečeřím vše co nabízí mi Zem
obědvám pozitiva a slzy za pasem
ST!
05.10.2010 19:01:00 | hašlerka