Stíny v srdci

Stíny se plíží okolo nás,
vidíš je zvečera na domech,
jdeš polem, zlovětně zašumí klas,
zapraskaj větve na stromech.

Nejsou to bubáci ani vrazi,
nejsou to krvelačné bestie,
žijí v tvém bolavém srdci
čekaj, až na kolena tě srazí.

Pak zaútočí plnou svou silou,
to zježí se ti v noci vlas,
řežou do srdce ocelovou pilou,
hrubý a skřípavý mají hlas.

Buší do tebe, nutí tě k slze,
do ucha křičí ti nenávistná slova,
pak na chvíli ztartí se v mlze,
třepeš se, čekáš, až ozvou se znova.

V mysli své pátráš, odkud se berou,
jen vlastní vzpomínky nacházíš,
čím to je, že stále na povrch se derou,
to nejspíš nikdy nezjistíš.