Devatenáct

Stejně tak jako před pár lety
ztrácím se v receptu na špagety,
plaším se v kroku, natož pak v klusu,
píšu po linkách autobusů
a řádcích tramvají.
Snažím se brečet jen potají,
nevěřit chlapům a politice,
šetřit si peníze, srdce i plíce…
A dodnes to bývá jen marná snaha.
V milostných chvílích málokdy váhám,
směju se nápisům z krabiček tabáků,
Kreslívám po tvářích z volebních letáků
a co se týče peněz… škoda mluvit.
Jenže se blíží ta hrozná chvíle,
kdy už to spíš než roztomilé
začne být všechno jen a jen k zlosti.
Tak …
Kdy se Tě dočkám, dospělosti?