.
Vždy s prošlou nádherou
můzy se poperou
o hřebík na rakvi
v nápisu na láhvi
Když budeš prosívat
myšlenky co máš rád
na poli zoraném
oseješ jeho zem
Vědomím života
kořením samota,
naděje, křik a vlyk,
nad tím vším ... otazník ...
*
02.11.2010 18:42:00 | HarryHH
Mně taky, st :-) Nemůžu si pomoct, ale u posledního verše moje dnes už unavené oči v tom slovese spatřily jiné písmenko, které trochu změnilo význam věty..zasmál jsem se tomu a na druhý pohled zjistil, že mám dost a jdu spát :-D
06.10.2010 22:34:00 | Chancer
šikovna holka jsi... krasne obraty, nekycovita basen, co mne pohladi po me rozervane dusi :)
06.10.2010 19:23:00 | saddova