Maminka

Slunko už zapadlo,děti šly spát,
zalehnout do peřin,ve snech cestovat.

Kam je zas zanese ten dnešní sen
a s jakou náladou budou vítat den.
Však v koutě dítě páče,nechce se mu spát,
má plno otázek,chce si povídat.

"Není bubák pod postelí,a co Země,točí se?
Dá se dýchat ve vesmíru a zlaté vlasy,třpytí se?"
A mnoho dalších honí se mu hlavinkou,
proč nemůže navždy zůstat se svojí maminkou!!
Ze všech těch znalostí hlava se mu točí:
"Snad to přestane,když zavřu oči."

Pomalu usíná,neklidně spící,
matka ho objímá,starostlivě bdící.
Zpívá mu písničku,hladí mu vlásky,
šeptá mu do oušek,je plná lásky.

Kdo toto nezažil,těžko mi věří,
že když jsi s maminkou čas rychle běží.